Krátce o Míši

Míša se narodila v údolí valašských kopečků, které si pamatuje jako místo klidu a nepřetržitého kontaktu s přírodou, ale kořeny má také z poloviny ostravské, takže je její krev směsicí venkovské horlivosti a městské rozvážnosti. Navyklá sedět dlouhé hodiny u vyprávění své stoleté prababičky, byla odjakživa přesvědčená o tom, že chce pracovat s lidmi, a hlavně pro lidi, protože to nejvíc, co ji baví a co dovede, je naslouchání. Osud a lačnost po hlubokých lidských příbězích ji proto dovedly na střední škole k oboru sociálně-výchovná činnost a dále pak na vysoké škole ke studiu sociální práce.

Jakkoli ji ale studium bavilo svými možnostmi v rámci povinné praxe, kde měla možnost poznat nejrůznější skupiny lidí, stejně ji i odrazovalo svým strnulým obsahem a nezajímavou prezentací. Kam až její paměť sahá, měla s podobou našeho školství problém, což v ní vyvolalo silný zájem o tuto problematiku. Ve volném čase už od osmnácti let hltala knihy o výchovných přístupech, svobodném vzdělávání, obecně o pedagogice a občas i psychologii, aby prozkoumala, jak se to dá dělat jinak. Své poznatky později využila pro občasný i pravidelný babysitting dětí ve věku 0-5 let. Všechno se ale prohloubilo s narozením vlastního dítěte, které jí dalo možnost si své teorie a domněnky vyzkoušet „na ostro“ a zjistit, že nejtěžší práci, ve vztahu s dětmi, je potřeba udělat vždy na sobě.

Míša nyní vede tým školičkových tet, sama se dětem několikrát do týdne věnuje a k tomu navíc obstarává i administrativu.

Tři nejdůležitější hodnoty podle Míši:

Emoční nadhled

Kolikrát jsme pod návalem emocí řekli něco, co jsme si raději měli nechat pro sebe? Kolikrát jsme se už přistihli, že namísto konstruktivního hovoru vedeme emocemi zakalenou debatu, která se točí v kruhu? Vsadím se, že mnohým z nás se to už někdy stalo. Já se proto snažím řešit situace s klidnou hlavou, pokud je mi jen trocha toho osvícení v daný moment dopřána. Emoce přijímat, věnovat jim pozornost, ale nenechat si jimi ovlivnit úsudek a jednání.

Vědomá vděčnost

Najít na každém dni alespoň jednu hezkou věc, jednu radost, aby se nám všem dobře žilo, to je podle mě v dnešní době dost důležité si pěstovat. A když cítím, že se mi nedaří pozitivní bod najít, zkusím si ho vytvořit. Já osobně každý den prolínám, pro lepší stravitelnost, hudbou nebo krátkým čtením něčeho, co pohladí na duši.

Rovnost

„Chovej se k ostatním tak, jak bys chtěl, aby se oni chovali k tobě“. Univerzální heslo, které se snažím aplikovat jak ve vztahu k dospělým, tak ve vztahu k dětem, protože na partnerství a rovnosti mi záleží.