Moc dobře víme, že svěřit malé dítko – třeba takové, které zrovna oslavilo první narozeniny – někomu do péče, není lehké rozhodnutí, ať už k tomu vedou ekonomické nebo jakékoli jiné důvody. Přispívá tomu i fakt, že se společností poslední dobou nese zpráva: “Nezůstanu-li s dítětem jako matka 3 roky doma, zklamala jsem. Jsem špatná máma. Dítě si ponese celoživotní následky.” Co když to tak ale není? Otázkou je, zda tuto mytologii potvrzuje nějaká studie.

Abychom ale nepoužívali bezcenné, zato věčně omýlané výroky typu “každý přece ví, že je to tak”, “američtí výzkumníci dokázali” “výzkumy ukazují” bez uvedení jakéhokoli dohledatelného zdroje….vzali jsme si na pomoc knihu Péče o nejmenší: boření mýtů. Veškeré parafráze vybíráme z této publikace, která dále odkazuje na konkrétní studie, pokud byste chtěli jít opravdu do hloubky. Kniha vyvrací mýty ohledně péče o nejmenší na základě dlouhodobých studií trvajících desítky let.

Jedním ze skalních zastánců domácí péče nejméně do věku 3 let je Marek Herman, autor skvělé knížky Najděte svého marťana. Knížku určitě doporučujeme, jen je třeba nebrat ji jako dogma, jinak můžete skončit s pocitem viny, kdykoli svého dvouleťáka svěříte na chvíli babičce. Na konferenci o dětských skupinách, které jsme se za Šídlo účastnili, pan Herman vystupoval. Šlo o velmi emotivní, mírně populistický projev, ve kterém nás provozovatele dětských skupin mezi řádky zatratil. Jedna ze zahraničních hostů se ho zeptala, jestli je jeho tvrzení ohledně škodlivosti navštěvování center denní péče v raném věku podloženo studiemi. Odpověděl, že ne, že mluví ze svých rozsáhlých zkušeností. Ty mu nikdo brát nemůžeme, ale je na nás, abychom si mohli vytvořit zkušenosti vlastní a nedostali za to hned nálepku špatný rodič. Čtěte dále..