Příliš mnoho vjemů pro mozek dítěte

Není jasné, kdy jsme se jako společnost shodli na tom, že děti potřebují být obklopeny spoustou tvarů a barev ve značném vizuálním chaosu. Nedává to ale tak docela smysl. Lidský mozek se totiž po statisíce let prakticky nezměnil. Zato míra informací, kterou v každý okamžik musí přežvýkat, roste exponenciálně. A tak se stává, že i mozek nemluvňat a předškoláků je dost těžce přehlcen vjemy.

Děti, oproti nám dospělým, mají velkou nevýhodu v tom, že jejich mozek ještě není zralý. Třeba právě nezralost v oblasti předního mozku, který je zodpovědný mimo jiné za usuzování, rozhodování a vůli, může spolu s dalšími faktory za to, že nezvládají své emoce tak, jak bychom si přáli. Nemají šanci. Jejich mozek na to ještě není připravený. Potřebuje zrát. Potřebuje vytvářet nervová spojení, která mimochodem vznikají neuvěřitelnou rychlostí, a tak jich má mozek dítěte ve 2 letech života zhruba dvakrát víc, než mozek dospělého! Teprve v průběhu času se nepotřebných spojení zbavuje. My ale děti nevědomky často vystavujeme prostředí, které jim tuto těžkou práci neulehčuje.

Mozky našich dětí jsou zahlceny podněty. Ještě nikdy v statisícileté historii jsme děti od narození nevystavovali tolika vjemům jako v dnešním světě. Nedáváme jim moc na výběr: na pozadí nám hraje televize či rádio, při nákupu je do očí bijí tisíce barevných produktů, všude na ně blikají obrazovky…Jsou to věci, které my dospělí umíme většinou spolehlivě filtrovat a kolikrát je ani nevnímáme. Děti to mají jinak: Těch vjemů je tolik, že to v nich vyvolává nejistotu a strach, což vede k neurobiochemickým procesům, které zpomalují učení. Například hormony strachu mají dokonce schopnost přímo ničit už vytvořená neurální spojení jak v předním mozku, tak v centrech paměti. Stává se tak opak toho, co se má v této době dít: Namísto podpory učení a orientace v sociálních situacích dochází k jejich sabotování. Čtěte dále..